Světový rekordman v desetiboji se narodil 26. listopadu 1974 v Lanškrouně. Pochází ze sportovní rodiny – jeho otec skákal do výšky a závodně lyžoval, obě babičky cvičily ve spolku Orel a o pět mladší sestra Jana vystřídala atletiku, karate a tenis. Také Roman vyzkoušel už v dětství všechny obvyklé sporty a v osmi letech projevil zájem o skok do výšky. Dědeček Antonín mu tenkrát vyrobil vlastnoručně vyrobené dřevěné stojany s laťkou a doskočištěm z písku. Dá se říci, že tím odstartoval kariéru dnešní hvězdy české atletiky.
Čtrnáct let hrával Šebrle závodně fotbal, od něhož si vždy „odskočil“ na atletické závody. Jeho parádní disciplínou byl skok do dálky. V roce 1992 však sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka a rozhodl se následovat jeho příkladu. Přestože postrádal řádný trénink, už tehdy dosáhl výkonu 7153 bodů. S atletikou začal naplno až v roce 1995 v pražské Dukle. Mezitím stihl vystudovat gymnázium a nástavbu v oboru informatika.
Na další olympiádě v Atlantě se na stupně vítězů prodral také Tomáš Dvořák. Galerie úspěchů třetího z desetibojařů se začala plnit v roce 1997, kdy Šebrle vyhrál univerziádu a na mistrovství světa v Aténách obsadil deváté místo. Na olympiádu v Sydney 2000 odjížděl již jako jeden z favoritů a ke zlatu mu chyběl skutečně kousek – přesněji zrušená diskvalifikace výkonu Estonce Erkiho Noola v sedmé disciplíně, hodu diskem. I tak byl Roman s výsledkem velice spokojený. Možná totiž tušil, že nejlepší léta má stále před sebou.
Jeho cesta na světový trůn začínala nabírat obrátky: půl roku po olympiádě se stal halovým šampiónem a na jaře 2002 šokoval svět novým světovým rekordem: 9026 bodů! Jako první a dosud také jediný desetibojař překonal Roman magickou hranici devíti tisíc bodů. O tom, že mýtus padne, se na mítinku v Götzisu rozhodovalo až v závěrečném běhu na 1500 metrů. „Předtím byl můj nejlepší výkon na této trati 4:28,9 s a to se mi podařilo stlačit až na 4:21,98 s. Zaběhl jsem to tedy hlavně díky vůli a jsem nesmírně rád, že jsem tu vůli měl,“ tvrdí Šebrle. Ke triumfu pod otevřeným nebem přidal také evropský rekord v halovém sedmiboji (6420 bodů), první vítězství na Grand Prix a narození potomka.
Rázem se stal populární osobností nejen ve světovém měřítku, ale také v českém prostředí, kde jeho pověst dosud lehce trpěla ve stínu Tomáše Dvořáka a Jana Železného. Právě na pomoc velkého kamaráda z Dukly přitom Roman spoléhá při tréninku hodu oštěpem. „Honzy si neskutečně vážím, jako atleta i člověka. Rady, které mají často hodně kritický tón, od něj beru ze všech nejvíc,” tvrdí Šebrle. Ve skoku do výšky mu pomáhají bratři Janků, technicky náročný skok o tyči piluje pod dohledem Pavla Berana.
V běžeckých disciplínách je mu cenným rádcem manželka Eva, bývalá reprezentantka v běhu na 400 a 800 metrů. Po měsících míjení na atletických mítincích spolu začali chodit na Silvestra 1998 a v roce 2002 se jim narodil syn Štěpán. Dalšího potomka však v současnosti neplánují, neboť Eva by se ráda ještě na pár let vrátila k atletice. Společně bydlí v Praze 6, do budoucna však uvažují o rodinném domku na okraji hlavního města.
Volný čas vyplňuje Roman nejčastěji jinými sporty, s nimiž přišel jako dítě do kontaktu. Kromě toho se začal učit golf a přestože zatím nedosahuje oslnivých výsledků, jako řada dalších slavných osobností mu zcela propadl. Veškeré úsilí teď směřuje k letním olympijským hrám v Aténách v roce 2004. „Když to povím přehnaně, nešlo mi ani o mistrovství Evropy v Mnichově 2002 nebo o mistrovství světa v Paříži 2003. Sám pro sebe jsem si určil, že další olympijské hry po Sydney jsou mým vrcholem,“ uvedl Šebrle, jenž na jaře znovu posunul rekord v sedmiboji na 6438 bodů. Doufejme, že v létě dojde jeho úsilí zasloužené odměny.
Autor: Vladimír Vaďura
nedeľa 15. júla 2007
Roman Šebrle
Výška: 186 cm
Váha: 87 kg
Světový rekord v desetiboji – 9026 bodů (2002)
Evropský rekord v sedmiboji – 6420 bodů (2002)
Olympijské hry – 2. místo (2000)
Mistrovství světa v desetiboji – 2. místo (2003))
Mistrovství Evropy v desetiboji – 1. místo (2002)
Halové mistrovství světa v sedmiboji – 1. místo (2001, 2004), 3. místo (1999, 2003)
Halové mistrovství Evropy v sedmiboji – 1. místo (2002), 2. místo (2000)
Univerziáda, desetiboj – 1. místo (1997)
Váha: 87 kg
Úspěchy:
Olympijský výtěz – 8893 bodů (2004)Světový rekord v desetiboji – 9026 bodů (2002)
Evropský rekord v sedmiboji – 6420 bodů (2002)
Olympijské hry – 2. místo (2000)
Mistrovství světa v desetiboji – 2. místo (2003))
Mistrovství Evropy v desetiboji – 1. místo (2002)
Halové mistrovství světa v sedmiboji – 1. místo (2001, 2004), 3. místo (1999, 2003)
Halové mistrovství Evropy v sedmiboji – 1. místo (2002), 2. místo (2000)
Univerziáda, desetiboj – 1. místo (1997)
Vlk dravý alebo staršie vlk obyčajný alebo len vlk (Canis lupus) je druh z čeľade psovité (kam patrí aj pes, líška, šakal či kojot) z radu mäsožravce.
Všeobecne sa považuje za priameho predka psa, resp. predka, ktorý sa na genetickom základe psa podieľal najvýznamnejším dielom.
Výskyt
V minulosti obývali vlci veľké oblasti Severnej Ameriky, Európy, Ázie či Blízkeho Východu. Pôsobením ľudskej činnosti však z mnohých území vymizli. Hlavnými motívmi jeho odstrelu boli škody, ktoré robili pastierom zabíjaním dobytka, strach obyvateľstva, že vlk je pre človeka nebezpečný, ale aj zárobok a úžitok zo surovín z vlka. Vlk pôvodne žil v každom type krajiny. V dnešnej dobe žijú vlci v rozsiahlých častiach Ruska, Európy a Kanady. Celkovo sa vlk nepovažuje za ohrozený druh, aj keď niektoré lokálne populácie sú na pokraji vyhynutia. Za posledné roky vznikol trend začleňovať vlkov späť do oblastí, kde už dlho nežijú (napríklad Yellowstonský národný park v USA).
Anatómia a vzhľad
Veľkosť
V južných oblastiach bývajú spravidla menší ako na severe. Najväčší vlci žijú na Sibíry a v Kanade, kde dosahujú hmotnosť okolo 80 kg až nad 100kg (počet týchto jedincov je však aj v týchto oblastiach nízky). Samice vážia asi o 20% menej ako samci. Priemerná váha sa podľa druhu pohybuje od 30 do 80 kg. Výška v ramene je 80 až 105 cm. Tým sa stávajú najväčšou psovitou šelmou . Ich veľkosť ešte znásobuje srsť, ktorá je v zime dlhá až 6cm. Hriva je 15cm široká a srsť na nej dosahuje dľžku od 10cm do 13cm. Chlpy na nej vyrastajú zo svalu, ktorý ich umožňuje podvihnúť, čím vytvára dojem ešte väčšej veľkosti. Vzdialenosť od nosa po koniec chvosta sa pohybuje od 180 až 270 cm , chvost je až50, niekedy 60 cm. Veľkosť závisí od druhu, množstva potravy a zemepisnej šírky. Plnú veľkosť nadobudnú za 1 rok od narodenia.
Stavba tela
V porovnaní so psom rovnakej veľkosti má vlk užšiu hruď, nohy sú v pomere ku telu dlhšie a stopy ľavých a pravých nôh sú bližšie k sebe.
Končatiny
Predné majú väčšiu veľkosť ako zadné, pričom na predných je piaty prst uložený cca. 5cm nad labkou. Naježená srsť a špeciálna cirkulácia ich chráni pred zamrznutím. Pachové žľazy medzi prstami umožňujú lepšiu orientáciu a zároveň aj informujú ostatných o svojom pohybe. Narozdiel od človeka, vlk chodí iba po prstoch a nie celom chodidle. Oblasť dotyku predných labiek so zemou je veľká, vďaka čomu môžu ľahšie prenášať váhu a pohybovať sa po snehu.
Chrup
Čeľuste sa vyznačujú veľkou silou okolo 100 kg/cm3, čím dokážu drtiť kosti – pre porovnanie, nemecký ovčiak vyvinie len polovicu tejto sily. Chrup sa skladá zo 42 zubov: 20 v hornej a 22 v dolnej časti. Tesáky môžu dorastať až do dĺžky 6,5cm, sú mierne zakrútené a ostré.
Sfarbenie
Farba vlka sa líši(sivá, biela, čierna, červená, hnedá...) Tieto farby sa medzi jedincami miešajú, vo svorke nie sú všetky vlky rovnako sfarbené. Takisto väčšina vlkov nie je jednofarebná. Sfarbenie tiež súvisí s prostredím kde žijú(Vlk etiópsky-oranžový, Vlk arktický-biely...). Pri narodení majú spravidla mláďatá tmavšiu srsť a modré oči, ktoré sa približne po 10 týždňoch zmenia na zlatožlté.
Zmysly
Najdôležitejšímy zmyslami pre vlka su čuch sluch a zrak.
Čuch
Tento zmysel hraje v živote vlka veľmi dôležitú úlohu, pretože ním hľadajú korisť, čuchovými stopami si značia svoje územie a takisto sa ním aj navigujú. Oblasť nosa, ktorá zachytáva pachy je u vlka až 14 krát väčšia ako u človeka a obsahuje 200 miliónov čuchových receptorov, zatiaľ čo ľudská má 5 miliónov. Vnímaniu pachu napomáha vlhký nos, ktorý rozpúšťa vo vzduchu molekuly a vnaša ku zmyslovým bunkám. V dobrých podmienkach zavetria pach aj na 3 kilometre.
Sluch
Vlk počuje až do frekvencie 80kHz a vie zameriať jeden konkrétny zvuk, pričom hluk utíši – to umožnuje sedmenásť svalov, ktoré hýbu ušnicou podľa potreby. Na otvorenom priastranstve počujú do diaľky okolo 8 kilometrov.
Zrak
Zrak je veľmi ostrý a vyvinutý hlavne na vnímanie pohybu, narozdiel od ľudského oka, ktoré je prispôsobené na vnímanie informácií. Preto zvyčajne nehybné objekty prehliadne, ale aj nepatrný pohyb na väčšiu vzdialenosť zaznamená. Vlk vidí v tme lepšie ako človek vďaka inému farebnému spektru videnia. Zorný uhol je 180º. Korisť vlka ju ma väčšinou 300º, čo spôsobuje pre neho nevýhodu.
Hmat
Oproti človeku je veľmi málo vyvinutý.
Ostatné
Podobne ako psy sú vlci citliví na vibrácie, čím vedia rozpoznať napríklad blížiace sa zemetrasenie.
Strach
Dávne povesti ako vlčie svorky vyzabíjali cele dediny alebo rozprávky ako Červená Karkulka alebo Zlý vlk a tri prasiatka vštiepujú každému dieťaťu pocit, že vlk je krvilačný a voči človeku agresívny. Vlk je v skutočnosti veľmi plachý a človeka sa bojí. V modernej spoločnosti sa znižuje strach z vlka a čoraz viac ľudí podporuje jeho prítomnosť. Na Slovensku s prítomnosťou vlka v naších lesoch súhlasí 57,6 % obyvaťeľstva] V USA so znovuprivedením vlka do Yellowstonského parku súhlasilo 73 % opýtaných. Obavy pastierov o dobytok je pochopiteľný, ale z veľkej miery je zapríčinený nízkou ochranou stád. V 80,6 % slovenských salašoch mali v roku 2001 pastierskych strážnych psov (PSP) uviazaných, čo im neumožnilo aktívne chrániť čriedy . Výskumy potvrdili, že PSP výrazne znižujú straty. V roku 2002 malo len 28 zo 152(18,4 %) čried nainštalované elektrické oplôtky. Aj napriek nižším bezpečnostním opatreniam zabili vlci na Slovensku v rokoch 2001-2003 iba 0,5-0,7 % oviec v oblasti výskytu týchto šeliem . To predstavovalo škodu vo výške medzi 3-4 miliónmi slovenských korún . Poistením stádam sa škoda za zabitie dobytka vypláca.
Prihlásiť na odber:
Príspevky (Atom)
